• EASY - ... Show Me The Way (Areca Multimedia) / 44:04

Street rock is not dead, blbouni! Aspoň soudě podle tohoto alba by se to mohlo zdát. Je totiž naplněné až po okraj muzikou, které se zkraje 90. let říkalo právě street rock, případně dirty rock'n'roll a ztělesňovaly ji různé americké party od Guns N'Roses až po tehdy nový dech nabravší veterány Aerosmith. A možná právě k nim mají pražští bigbíťáci Easy na svém debutu nejblíž.
Tedy, debutu: Easy jsou samozřejmě přímými pokračovateli léta fungující formace Easy Rider. A ta vydala už v roce 2002 album Singlmánie, ovšem to byly vlastně takové ´sebrané spisy´ neboli kompilace převážně starších nahrávek z různých fází skupiny. No a samotní Easy mají první gramofonový zápis již z předloňska, kdy zrealizovali dobře utajené album The Music Of The Beatles Performed By Easy. Ovšem jak už je z názvu patrné, nešlo o nic jiného než o poměrně věrně natočené písničky Beatles, s nimiž ostatně zpěvák Easy Ota Matoušek kdysi coby vůdčí osobnost revivalového tělesa The Dogs začínal. Tudíž ...Show Me The Way je opravdu první regulérní řadovka Easy, potažmo Easy Rider.
Název by mohl svádět k úvaze, že soubor přešel na angličtinu, ovšem to se týká jen refrénu titulního songu. Texty jsou jinak nadále v češtině a upřímně řečeno, společně se závěrečnou prapodivně modernisticky uchopenou předělávkou slavné queenoviny We Will Rock You představují jasně největší slabinu produkce Easy. OK, chápu, že nechtějí nic závažného řešit a mají posluchače prostě jen pobavit, jenže aspoň mně osobně až na výjimky (viz píseň Zhulená) nijak vtipné a zábavné nepřijdou. Naopak mi připadají jako pouhá (byť řemeslně zdatně poskládaná) snůška prázdných slov a nepříliš hlubokomyslných frází.
Jinak je ovšem tahle deska veskrze příjemným soustem pro všechny vyznavače klasičtěji pojatého tvrdšího, leč melodicky kromobyčejně vstřícného rocku. Už zmíněný Ota Matoušek je technicky i výrazově nadprůměrně disponovaný zpěvák s výrazným ´hlasovým charismatem´, který jen zesiluje už tak šťavnatý ráz drtivé většiny písniček. A případným hledačům hitů vřele doporučuju přinejmenším skladbu To se mi nezdá, neuvěřitelně hutnou hardrockovou nářezovku Tisíc důvodů a patrně nejchytlavější kousek >Zhulená s neodolatelným refrénem "Majlant to stálo, tvý hulení, tráva / Za moc to nestálo, jsi zhulená kráva".

ROCKSHOCK, 19.04.2006, Petr Korál

• EASY RIDER - Singlmánie (vlastní náklad) 42:30 : 31

Název napovídá : Easy Rider posbírali na jeden nosič věci z debutového EP Blind Deaf But Alive ze sedmadevadesátého a z o dva roky mladšího dalšího (demo) singlu Devadesátdevět, doplnili je o tři nové snímky a vydali jako první album. A opětovně dokazují, že to, čemu se začátkem 90. let říkalo street rock, nemusí nutně ani dnes působit vyčpěle. Silná (hlavně melodicky nosná) písnička vždycky zůstane silnou písničkou, bez ohledu na módní vlnobití. A je fuk, ve kterém roce vznikla a zda jde - jako v tomto případě - o rhytmandbluesově syrový hard rock, boogie, nesmlouvavě pumpující rock´n´roll nebo jižanské, ba i téměř country evokace. Pozitivní dojem nekazí ani věčný kámen úrazu českých bigbíťáků, tedy ploužáčky, ani k vylámání zubů svádějící tvrdý oříšek v podobě předělávky nějaké klasiky, zde stylově vybrané Born To Be Wild (dopadla přímo báječně !). Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten čumí - Easy Rider k bezradnému pokukování po druhých rozhodně předurčeni nejsou. Naopak. I přesto, že ve svých písních nesdělují prakticky nic (jejich slovní vata však zároveň není skelná, tudíž aspoň neškrábe a nedráždí) a že z některých použitých motivů možná až příliž okatě vystrkují svoje inspirační růžky AC/DC, Guns N´Roses a další. Ovšem přímo o nějakém svatokrádežnictví nemůže být řeč, to zas pr.

ROCKSHOCK, č. 1, 2003, Petr Korál

• EASY RIDER - Devadesát devět ( promo CD )

Třebaže tenhle nosič je určen jako nabídkový materiál pro firmy, obsahuje tudíž tři relativně komerční věci, hlavně Příjdeš mi říct představuje i za přítomnosti hostujících zpěvaček a klávesisty parádní zemitý bigboš. Easy Rider si nadále lebedí na vlnách street rocku se vskutku "dužnatými " melodiemi (nejen v cajdáčku Dneska připíjím vínem) a stále vyzrálejším vokálem talentovaného Oty Matouška. Easy Rider jsou fajn...

Rock & Pop, č. 5, 1999, Petr Korál

• EASY RIDER - Devadesát devět

Pražští rockeři, kteří již před rokem a půl přišli s výtečným minialbem (doporučuji poslech skvělé coververze písně Born To Be Wild), nyní disponují jedenáctiminutovým singlem, na kterém se představují ve třech písních, které jsou záměrně vyvedeny v poněkud komerčnější poloze. Důvod je prostý. V dnešní době se české vydavatelské firmy bojí ostrého kytarového riffu jako čert kříže, a tak Easy Rider představují tvář kapely ve světle instrumentálně zvládnutého pop rocku. To platí zejména o úvodní Dneska připíjím vínem. Dokud se známe už přece jen více odpovídá klasickému repertoáru, jak jej známe třeba z koncertů. Jejich produkce v sobě spojuje poctivý hard rock s bluesovými kořeny a důrazem na vokální linky. Právě proto si opět pozvali hosty. Vedle klávesisty Zdeňka Vlče to je dvojice vokalistek, jež dodává jejich hudbě plnost, ale i pestrost. Závěrečná Příjdeš mi říct zase odhaluje další inspirační zdroj - AC / DC. Pánové a dámy z gramofonových firem, rozhodně tohle CD nepoužívejte jako tácek pod kafe...

Rock & Pop, č. 5, 1999, Petr Korál

• EASY RIDER - Blind, Deaf But Alive (EP) čas 19 : 31

Název téhle kapely i přítomnost nesmrtelné ( mimochodem velmi stylově a přesvědčivě odehrané ) hymny Born To Be Wild od Steppenwolf naznačuje, že od tohoto CD máme očekávat jadrný motorkářský bigbít. Zemité boogie a ještě zemitější rock'n'roll, nacházející se pod palbou inspiračních paprsků mistrů kytarových riffů zvaných AC / DC (zejména v písních Já se z tebe..., a Kašpaři), to jsou Easy Rider. Instrumentálně nadupaní, sypající z rukávu skutečně nosné melodické nápady (to se týká všech čtyřech vlastních kousků, přítomných na tomto minialbu, slaďáček Nerad pospíchám nevyjímaje) a ještě navíc pyšnící se nemalým pěveckým talentem jménem Ota Matoušek (kdysi zpíval beatlesárny v revivalových The Dogs), jenž by, troufám si tvrdit, jako jeden z mála teoreticky mohl nahradit Dana Bártu v Alici. Celkově velice příjemné překvapení...

Big Bang, č. 13, duben 1999, Bohouš Němec

• Beng ! 20.2.1997 - Jan Procházka, LIVE - RC Žlutý pes - Pardubice 14.2.1997

Easy Rider + Pumpa "Blind, deaf, but alive", stálo snad jako varování, na plakátu skupiny Easy Rider. Že jsem přežil je na snadě, ale že stále vidím a slyším, to vskutku kvituji s povděkem. On (v případě Easy Rider) nebyl ani důvod se zbavovat některých občas užitečných smyslů. Pětice muzikantů věděla, co a jak dělat a navíc bylo vidět, že ji to baví.
Nejsem si jist, zda u kapely, jejíž věkový průměr už nějaký ten pátek není sedmnáct ani dvacet let, má cenu zmiňovat, že umí hrát. Za zmínku ale stojí zpěvák, který s jistotou ve výrazivu převálcoval svého nástupce ve druhé půli večera. Nevím sice, jak svůj styl označuje kapela sama, (i když klobouky a nástrojové obsazení o lecčems vypovídaly), každopádně je to příjemná muzika "k tanci i poslechu", zasahující od jižárny nejjižnější (ZZ Top) přes klasický rock'n'roll model '60' až po hardrockové Steppenwolf. Řádně valivý remake Born To Be Wild (neodpustím si poněkud kacířskou poznámku - lepší než originál, viz Easy Rider 1969) byl patrně nejsilnějším kouskem už proto, že zvedl a rozhýbal většinu přítomných. V nejlepším je čas přestat, řekli si pak nejspíš Easy Rider a uvolnili pódium další kapele...

Rock & Pop , červenec 1997 , Petr Korál